Adolf Portmann bývá ve filozofické literatuře označován jako stoupenec programu filozofické antropologie, přičemž je co do důležitosti kladen hned do druhé skupiny za její přední klasiky Plessnera, Schelera a Gehlena (viz J. Fischer, M. Landmann). Do jaké míry je však toto vymezení přiléhavé pro vědce, který svou profesní kariéru strávil jako vedoucí Zoologického ústavu na univerzitě v Basileji, přičemž se věnoval především morfologii a teoretickým otázkám biologie? V přednášce se pokusíme ukázat, jak Portmannovo biologické myšlení ovlivnilo jeho pojetí člověka, a proč je jeho teoretický odkaz živější v současné antropologii než biologii. Klíčovou se zde ukáže jeho koncepce extra-embryonálního prvního roku života a metafora sociálního uteru, ve kterém dále dorůstá jakákoliv lidská bytost. Na závěr se zamyslíme nad tím, zda Portmannova „bazální antropologie“ představuje kýžený střední člen mezi naturalistickým a duchovědným přístupem k člověku.