Plótínos (205 – 270), v Římě působící, řecky píšící, v Egyptě narozený zakladatel novoplatonismu ve svých Enneadách buduje systematickou monistickou metafyziku. Tento monismus, který je jakýmsi kreativním rozvinutím Platónovy filosofie a její syntézou s peripatetiky a do jisté míry i stoiky, ovšem na rozdíl od Platónova pojetí představeného v Tímaiovi právě proto, že chce být monismem, nemůže jednoduše počítat s látkou (chórou, příjemkyní) jako prvním principem. Kde se tedy látka, která Plótínovi mimo jiné slouží i jako princip zla, bere? V přednášce se pokusím nejprve krátce načrtnout celkové schéma Plótínova universa a na tomto základě následně představit aporie spojené s látkou, zejména v souvislosti s theodiceou a se situací vtělené lidské duše. V poslední části bych pak rád představil jedno z možných řešení, jak Plótínovu látku konsistentně pojmout, tj. pojmout ji jako prohodický aspekt (individuální) duše.