Přednáška vyjde z fenomenologického porovnání toho, jak vnímáme prostředí prostřednictvím zraku a sluchu. Následně ukáže, že metodologický primát zrakového vnímání nejen ve fenomenologii, ale v západní filosofii vůbec, znemožňuje této tradici dostatečně popsat situovanost člověka v jeho perceptivním prostředí. Primát vizuality tak zkresluje naše odpovědi na základní otázky filosofické antropologie: Co znamená být člověkem? Jakou povahu má lidský svět a jak se vztahuje k přírodnímu životnímu prostředí? Přednáška se proto pokusí (při hledání nových odpovědí na tyto otázky) načrtnout takovou metodologii pro fenomenologicky vedenou filosofickou antropologii, která vychází ze zásadnějšího zohlednění sluchového vnímání.