Pokus Jaroslava Kabeše o „voluntaristickou“ reinterpretaci marxismu.

Není rozhodně žádným přeháněním říci, že říjnová revoluce v Rusku a následující revoluční události ve střední Evropě (a v Německu zvláště) měly zásadní význam pro další směřování marxistické teorie. Právě tyto události dodávaly potřebný impuls, který marxismu nejen otevíral nové horizonty, ale (alespoň zpočátku) zároveň diskreditoval teoretické základy doposud vládnoucí „ortodoxie“ Druhé internacionály. Jednu z možných variant zde představovala „rehabilitace“ hegeliánských motivů v Marxově myšlení, kterou shodně ve stejný rok (1923) představili Karl Korsch a György Lukács. Jinou, ovšem neméně originální (a do jisté míry překvapivou) cestou se vydal český marxista Jaroslav Kabeš (1896–1964), který se v zvláště v první polovině dvacátých let pokoušel propojovat Marxovo a Leninovo myšlení s filosofií Friedricha Nietzscheho. Přednáška se bude věnovat právě tomuto na první pohled bizarnímu spojení, jehož historickou oprávněnost se pokusí osvětlit na základě především Kabešových interpretací („velmi“) raného Marxe, jakož i jeho filosofických portrétů Lenina.